Kvóty na zednice, popelářky, asfaltérky apod.
Pracovní pozice typu popelář, asfaltér, horník, hutní dělník, automechanik, zedník,
pracovníci silniční a železniční údržby a staveb a podobné jsou extrémně genderově
nevyrovnané. Téměř 100%. Ženy dokonce donedávna ani ze zákona nesměly pracovat v podzemí.
Podle našeho průzkumu je v celé České republice jen několik žen-popelářek. O zedničce jsme nikdy neslyšeli. Známe případ dívky, která se chtěla přihlásit do učení na automechaničku. Na učilišti jí řekli, že by ji sice přijali, ale podle předpisů by jí museli postavit zvláštní šatnu a záchody, což by se jim nevyplatilo. Bylo jí proto doporučeno, aby si našla něco "víc pro holky".
Je to obrovská diskriminace žen. Domníváme se, že by na těchto pozicích měly být zavedeny povinné kvóty ve výši 50%. Pokud si teď ťukáte na čelo, tak pravděpodobně vycházíte z nějakého zakořeněného, předsudečného mýtu. Přesně pro vás jsme tedy připravili seznam 10 nejčastějších mýtů a odpovědí na ně:
Mýtus 1.: ŽENY TYTO PRÁCE DĚLAT NECHTĚJÍ
Odpověď: Jedním slovem: chtějí. Ale na rozdíl od mužů čelí specifickým překážkám. Navíc ani mnoho mužů se k těmto pracím zrovna nehrne.
Ve stavebních firmách je žen 25 - 53 %. Jenomže pouze v administrativních a jiných kancelářských profesích. Ženy ovšem pracují v lehké výrobě jako dělnice. Co se týče tvrdé práce pod širým nebem, v hlučném či prašném prostředí, však již drtivě převažují muži. Důvodem je, že ženy musí překonávat zakořeněnou nedůvěru ve své schopnosti. Dále mají na rozdíl od mužů více povinností, mají zpravidla na starosti rodinu i domácnost. Hlučná práce v zapáchajícím prostředí a s těžkou mechanizací je společností vnímána jako primárně mužská záležitost, dodnes vychází z mužského vidění světa a je historicky nastavena podle pravidel, která vyhovují životnímu stylu (většiny) mužů. Ženy jsou vnímány jako okrajová součást těžkých fyzických prací, a mají omezené příležitosti, jak by mohly prokázat svůj přínos.
Mýtus 2.: ŽENY NEMAJÍ PRO TĚŽKÉ PRÁCE DOSTATEČNĚ OSTRÉ LOKTY, SÍLU A "TAH NA BRANKU"
Odpověď: Stavební práce ale není fotbal. Dobrý stavební dělník či dělnice přece musí umět mnohem víc, než mít sílu.
Například oprava výtluků ve vozovce je složitý proces, který vyžaduje celé spektrum
dovedností - někdy je potřeba "hrubou sílu", jindy si zase naopak šikovně
vyhrát s detaily, spolupracovat s ostatními a hledat kompromis. To vše
ženy umějí. Nelze navíc ani tvrdit, že by ženy ostré lokty a tah na
branku neměly, protože ženy jsou různé. Koneckonců Margaret Thatcher se
neříkalo "železná lady" pro nic za nic. Co se týče fyzické síly žen, máme v ČR naši železnou lady - Barboru Špotákovou.
Mýtus 3.: ŽENY UŽ V TĚŽKÉ PRÁCI PŘEDVEDLY, CO UMĚJÍ A NENÍ O CO STÁT
Odpověď: Jak se říká, podle několika opic se nedá hodnotit úroveň celé ZOO.
Příkladem může být britský druhoválečný samopal Sten, který byl ve špatné kvalitě vyráběn převážně ženami a mužští uživatelé-vojáci si často stěžovali na jeho nespolehlivost.
Na základě několika konkrétních dělnic nelze odsoudit automaticky všechny ženy jako skupinu. Navíc v těchto pracích ženám a mužům neměříme stejným metrem. Pokud chybuje žena, často slýcháme, že ženy nemají na stavbě co dělat, protože stejně nepřinesou změnu. Chybuje-li muž, je to vnímáno jako jeho osobní selhání, ale nikoho nenapadne říci, že tím pádem by neměli být muži na konstrukcích železnic vůbec. Ženy nejsou o nic horší, ale ani o nic lepší než muži.
Mýtus 4.: NA STAVBÁCH A SILNICÍCH NEZÁLEŽÍ NA TOM, JESTLI JSTE MUŽ ČI ŽENA. ROZHODUJE ŠIKOVNOST A SCHOPNOSTI
Odpověď: Kdyby se rozhodovalo opravdu takto, vyrovnané zastoupení žen a mužů máme již dávno...
Ženy tvoří přes 60 % všech absolventů a absolventek vysokých škol. Jsou
úspěšnými manažerkami, vědkyněmi, podnikatelkami i pečujícími matkami,
zdravotními sestrami či učitelkami. Při sestavování pracovních týmů a
rozdělování postů však zpravidla hraje malou roli, jaké má kdo
schopnosti a vzdělání nebo jaké jsou výsledky jeho/její dosavadní práce a
přínos pro společnost. Stačí se podívat, jakým způsobem jsou u nás tvořeny party dělníků. Funguje systém "já na bráchu, brácha na mě",
záleží na osobních známostech a na tom, kdo dokáže firmě sehnat zakázky či kdo pije stejnou značku piva.
Mýtus 5.: ŽENY PATŘÍ ZA PLOTNU A K DĚTEM
Odpověď: Ženy se prosadily v lékařství, vědě, vrcholovém sportu či kosmonautice, je absurdní tvrdit, že nepatří do dělnických profesí.
Ještě před sto lety panovala představa, že ženy nejsou dost chytré na to, aby mohly volit a že studium či zaměstnání je škodlivé pro jejich zdraví. Názor, že se ženy nehodí nikam jinam než do domácnosti, je jen další předsudek. Žijeme v demokratické společnosti 21. století, kde má mít každý možnost svobodně si vybrat svou cestu. To však nemusí nutně znamenat volbu buď rodina, nebo práce. Kromě toho, odpovědnost za děti a jejich výchovu přeci nenesou jen jejich matky. Je i spousta mužů, kteří se rádi starají o děti.
Mýtus 6.: Z DĚLNICKÝCH PART BY SE STALY SLEPIČÁRNY - SAMÉ POMLUVY A DRBÁNÍ
Odpověď: Stejně tak se dá slovy bývalého premiéra říct, že teď je "politika jako hokejová šatna - je tam binec, hluk a smrad"
Praxe i výzkumy dokládají, že nejlépe fungují týmy, které jsou smíšené - ať již z hlediska pohlaví, věku či profese. Díky různým pohledům na věc se jim lépe daří identifikovat a řešit různé problémy. Lidé se tak vzájemně ovlivňují i usměrňují a nepřevládá tak ani jeden extrém. Jednoduše řečeno, smíšený tým znamená zlatou střední cestu mezi "slepičárnou" a "smradlavou šatnou". Obzvlášť na stavbách, kde se rozhoduje o životě na mnoho dalších let v budoucnu, je důležité hledat kompromis a zohlednit různé životní zkušenosti i pohledy.
Mýtus 7.: ŽEN JE NA STAVBÁCH TOLIK, KOLIK SE JICH PŘIHLÁSÍ
Odpověď: Žen je na stavbách tolik, kolik jich tam vyšlou šéfové a šéfky...
Některé firmy, například státní Ředitelství silnic a dálnic dokonce hledá své pracovníky přes webové stránky... podržte se... praceprochlapy.cz! Proces sestavování dělnických part je často značně neprůhledný a není jasné, jaká kritéria rozhodují. Mnohdy bohužel spíše než kvalifikace a zkušenosti hrají roli zákulisní dohody a to, kdo s kým chodí na fotbal či na pivo.
Mýtus 8.: KDYŽ ŽENY CHTĚJÍ TVRDĚ PRACOVAT, AŤ SI ZALOŽÍ VLASTNÍ FIRMU
Odpověď: Stejně jako muži mají i ženy různé názory, jedna by dala více písku,
jiná víc štěrku a vody. Některá by zrezavělou komponentu vyměnila
hned, jiná usoudí, že to ještě vydrží a věnovala úsilí něčemu jinému.
Měly by proto být zastoupeny napříč firmami.
Ačkoli ženy mnohé spojuje, jsou velmi rozmanitou společenskou skupinou. Díky odlišné životní zkušenosti se ženy zaměřují více na určité technické problémy, jak jsem uvedl příklad výše. Zároveň však prosazují různá řešení, která odpovídají jejich názorům. Právě proto je důležité, aby ženy aktivně působily ve všech dělnických profesích a mohly ovlivňovat směřování prací. Stejně jako od mužů neočekáváme, že budou mít na věci stejný názor, nemůžeme to očekávat ani od žen.
Mýtus 9.: ŽENY BY SI NEMĚLY ŠPINIT RUCE TĚŽKOU PRACÍ. DĚLALO BY TO Z NICH BURANKY
Odpověď: Těžká práce možná špiní ruce, ale pro lidský charakter sama o sobě "špinavá" není. I dnes je v ní mnoho slušných a poctivých lidí, jen nejsou tolik vidět a slyšet.
Fyzická práce sama o sobě není ani špinavá, ani čistá. Je taková, jakou ji udělají lidé, kteří v ní působí. Pokud jsou ženy opravdu "čistější", pak je to jen další důvod, aby jich zde bylo více. A zdá se, že tomu tak skutečně může být. Statisticky ženy páchají výrazně méně trestné činnosti než muži. Mezi všemi odsouzenými v ČR jich je zhruba sedmkrát méně než mužů. Navíc výzkumy prokázaly, že země s vyšším zastoupením žen v těžkých manuálních pracích mají nižší míru korupce.
Mýtus 10.: ŽENY BY MĚLY ZŮSTAT ŽENAMI. TĚŽKÉ MANUÁLNÍ PRÁCE Z NICH DĚLAJÍ CHLAPY V SUKNÍCH
Odpověď: Když je žen v těžkých pracích málo, mění práce ženy. Když je jich hodně, mění ženy práci.
"Mužské" chování ženy přebírají tehdy, pokud jejich zastoupení nepřesahuje tzv. "kritickou hranici" 30 %. Je prokázáno , že pokud je jich méně, přizpůsobují své chování i názory většině. Kvůli nejistému postavení a určité výjimečnosti se také chovají jako "včelí královny" - místo vzájemné solidarity a spolupráce mezi sebou soupeří. Dokud nebudou ženy na stavbách, v autoservisech, v městských službách samozřejmostí, budou více či méně kopírovat muži zavedené vzorce chování a výraznější změnu nepřinesou.
