Legalizace psího a kočičího masa

V České republice není sice pojídání psího a kočičího masa přímo zakázané zákonem, ale neexistuje žádná prováděcí vyhláška, která by upravovala porážku psů (poznámka: je-li v tomto textu psáno o psech a psím masu, myslíme tím i kočičí). Pokud by tedy někdo psa zabil pro konzumaci, pravděpodobně by se dostal do křížku se zákonem, konkrétně s týráním zvířat.

Ministerstvo tolerance s tím nemůže souhlasit. Ale ne, nechceme vůbec vést debatu nad ne/etičností pojídání psů. Taková je totiž zcela nerozhodnutelná. Objektivně vzato pes není nijak "vyšší" zvíře, než například prase, které se konzumuje běžně. Uznáváme, že někdo může namítat, že pes je přece přítel člověka a nesmí se pojídat, takové přesvědčení respektujeme a rozhodně ho nikomu nechceme brát. Avšak paradoxně tím spíš by "pejskaři" měli usilovat o uznání psů jako jatečních zvířat.

Nelze totiž zavírat oči nad tím, že trh se psím masem existuje. A to i v ČR, zejména mezi vietnamskou komunitou. Tedy zavírat oči nad tím lze, ale je to hloupé sebeobelhávání a nevede to k ničemu dobrému.

Tento trh je ale totiž v nelegální sféře. Je to neobyčejně kruté vůči zvířatům samotným. Často jsou chována tajně, aby si sousedé nevšimli, že někdo měl včera psa a už ho nemá... to znamená, že takový pes pak prožije celý krátký život v nějaké sklepní kobce. A poražený je pak opět mimořádně krutým způsobem, například oběšením na řetěze!

Řešením tohoto problému je legalizace. Znovu připomínáme, že nechceme vůbec říci, že pojídání psího masa je dobré a etické, ale jistě i největší milovník psů uzná, že legální chov a porážka například oxidem uhličitým (kdy zvíře zcela bezbolestně upadne do bezvědomí a zemře) je pořád lepší, než ony barbarské, nelegální chovy. Cestou k paradoxně menšímu utrpení zvířat je tak legalizace.

Dále tím, že poptávka po psím mase je u nás především mezi spoluobčany asijského původu, by taková legalizace byla aktem vyslovení tolerance. Prozatím je v tomto Evropa opět velmi xenofobní. Mnohem horší než například muslimské státy. Například v Turecku se běžně pro západní turisty prodává alkohol, ačkoli je v islámu zakázán. My máme morální problém s pojídáním psů, což je v pořádku, ale nemáme právo tento názor zákazy vnucovat i imigrantům. Turecko nám tak může být vzorem tolerance.