Tomáš Garrigue Masaryk - velmi temná postava

První prezident ČSR, Tomáš Garrigue Masaryk, si vybudoval velmi silný kult osobnosti.

Tento kult dnes - zdá se - dokonce ještě sílí. Komu by nebyl sympatický ten milý tatíček s roztomilými brejličkami, který neustále chrlí mravní apely. Ten idol demokracie s přísným, ale laskavým pohledem. Máme Masarykovu ulici snad v každém větším městě. A druhé největší město - Brno - je touto osobností doslova posedlé. Zde můžeme najít Masarykovu jako jednu z hlavních tříd, dále Masarykovu univerzitu, háj, čtvrť, závodní okruh, onkologický ústav, a dokonce domov mládeže!

Při bližším prozkoumání však zjistíme, že za maskou sympatického dědečka se skrývá vysoce dubiózní figura, jeden z našich nejtemnějších politiků vůbec. Zjistíme také, že "mravnost" u něj obvykle znamená netoleranci až předsudečnou a jinou nenávist.

Domníváme se, že v rámci Cancel culture by se měla postava Masaryka zrevidovat a  odstranit jeho nevhodné oslavování. Všechno Masarykovo by mohlo být přejmenováno například na Havlovo či Sorosovo. Nebo chceme-li zcela neutrální na Duhové. Duhový háj a Duhovou univerzitu do Brna!

Piedestaly Masarykových soch by těžko mohly pojmout celý výčet jeho morálních vad, netolerancí a nenávistí. Nuže, pokusíme se o to alespoň zde (bez nároku na to, že výčet je úplný):

Byl rasista

...o tom nemůže být žádných pochyb... Přečtete si prvorepublikový zákon číslo 117 z roku 1927.

Nahraďte si v něm slovo "cikán" slovem "Žid" a budete mít pocit, že čtete zákon o deset let novější vzniklý v nacistickém Německu. Něco tak rasistického a tak plného předsudečné nenávisti, že i Churchilovy výroky o Indech jsou proti tomu jen nevinné špičkování, snad ani nepotřebuje komentář.

Abychom vypíchli některé paragrafy:

§ 2.
(1) Potulní cikání se sepisují a vedou v patrnosti jak určí vládní nařízení.
(2) Potulní cikání jsou povinni na vyzvání k soupisu takovému se dostaviti a udávati při něm správná osobní data (přezdívky) svá i osob, s nimiž se potulují.

§ 4.
(1) Každý potulný cikán starší 14ti let obdrží od politického úřadu I. stolice zvláštní průkaz totožnosti (legitimaci cikánskou), v němž budou uvedena jeho osobní data (§ 2), popis osoby, jakož i připojen otisk prstů.

§ 6.
Držení jakýchkoli zbraní, střeliva a výbušných látek jest potulným cikánům naprosto zapovězeno.

(poznámka Ministerstva tolerance: za První republiky byly veškeré palné zbraně do 18cm délky "normálním občanům" volně prodejné)

§ 12.
(1) Děti mladší 18ti let mohou býti potulným cikánům odňaty, nemohou­li o ně náležitě pečovati a zvláště jim dáti potřebnou výchovu. V každém případě lze jim odníti děti cizí.

(2) Děti cikánům odňaté buďtež dodány do péče řádných rodin nebo vychovávacích ústavů, v nichž by bylo postaráno nejen o jejich náležitou výchovu, nýbrž i o vhodnou přípravu pro praktický život.

...

A tak dále a tak podobně. Dole pod textem stojí: T. G. Masaryk, v.r. tedy vlastní rukou. Už i jen toto by v demokratickém státě mělo stačit na to, aby taková osoba byla zavržena. Nikoli oslavována.

Ale pozor, tím jsme skončili teprve první bod!

Podněcoval k nenávisti vůči skupině osob

Touto skupinou jsou především Habsburkové a jiní šlechtici. Ministerstvo tolerance naprosto neschvaluje útlak lidí od šlechty v dřívějších dobách. Myslíme si však, že za dob 1. republiky se to nepřijatelně otočilo, že šlechta najednou platila za osoby 2. kategorie. Z lidí, kteří nikomu nic neudělali tak najednou byli "grófové", na něž se společnost dívala přes prsty. Skvěle to pak připravilo půdu pro zavírání takových osob na uran po roce 1948.

Byl xenofob

Pozemkovou reformu, která probíhala za celou dobu trvání První republiky nelze nazvat jinak než krádeží. Zestátněné pozemky "velkostatkářů" (začasté německé národnosti) byly za třetinu až polovinu ceny prodávány obvykle majoritě. Německé politické strany nebyly k jednání přizvány.

Xenofobním prvkem je také potlačování jazykové rozmanitosti. Úředním jazykem za 1. republiky byla "Českoslovenština". Jako by slovenština nebyla plnohodnotným jazykem. Jako by neexistovaly oblasti, kde bylo slyšet němčinu více než češtinu...

Byl homofob

Už před tím, než se ujal prezidentského úřadu, psal "tatíček" pod pseudeonymem "Sursum" kritiku díla Oscara Wildea. Pan Mravnost nám sděluje, že tyto knihy byly "psané venkoncem v duchu paederastie a pohlavní perversity".

Ale proti tomu bychom ještě nic nenamítali. Uznáváme právo každého na vlastní světonázor a svobodu myšlení a přesvědčení. Ovšem závažné na tom je, když tyto své ultrakonzervativní předsudky promítal do politiky:

Za první republiky byly homosexuální činy trestné. A náš první prezident to nikdy nekritizoval. Dokonce 330 mužů a 33 žen za ně bylo odsouzeno! A když obhájce JUDr. František Čeřovský žádal o jejich omilostnění, výslovně to bylo odmítnuto s tím, že prezident nikdy neudělí milost ke třem typům deliktů: pro křivou přísahu, pro delikty sexuelní, mezi něž patří homosexuelní a pro vyhnání plodu". Čímž se dostáváme k dalšímu:

Upíral ženám základní reprodukční práva a byl misogynní osobnost vůbec

Masarykův kult osobnosti pronikl až do feministických kruhů! Některé feministky jej dokonce nazývají naším prvním feministou. Jak ale může být feminista ten, kdo zjevně považuje ženu za živý inkubátor? Ten kdo vehnal ženy do rukou nelegálních, pokoutných andělíčkářů/ek?

Již asi nikdo nikdy nedohledá, kolik žen tak bylo drasticky zabito či zmrzačeno.

Přitom tehdy již existovaly spolehlivé a bezpečné metody interrupce. Z jeho odmítání alespoň dodatečného omilostnění tak čiší nenávist k ženám maskovaná za "mravnost".

K tomu si připomeňme, že například ženám-učitelkám bylo zakázáno se vdát, že ve školách byla exkluze dívek a chlapců, že za celou dobu jeho prezidentství nebyla ani jediná ministryně (!), a vidíme, že Masarykův vztah k ženám byl ve skutečnosti něco, co lze nazvat misogynií.

Byl nacionalista a odpůrce evropské integrace

Představme si následující situaci: Evropská unie by vytvořila společnou evropskou armádu a vstoupila do války kupříkladu s Ruskem či s terorismem. Případně s oběma zároveň. A kdyby nějaký pan X uprchl do Ruska, lákal tam další zrádce-nacionalisty a z nich by pak utvořil armádu, která by Rusku pomohla rozbít Evropskou unii, nazvali bychom X demokratem?

Tehdejší Rakousko-Uhersko totiž nebylo nějakou totalitní monarchií, jak je dnes prezentováno. Vždyť všechny národy v něm žijící měly své zástupce v parlamentu! Císař a jeho dvůr by se tak dal přirovnat spíše k dnešní Evropské komisi. Císař nediktoval zákony - ty schvaloval parlament - císař dbal na jejich dodržování, reprezentoval unii v otázkách mezinárodních smluv apod.

Pokud by byl Masaryk skutečný demokrat, nemělo by mu na Rakousku-Uhersku nic vadit. Jeho důvody k rozbití této unie - k čemuž poslal na smrt tisíce převážně mladých mužů - tak byly jen čistě nenávistné a nacionalistické.

Stále si někdo myslí, že tento člověk si zaslouží sochy a kdejakou ulici? Můžeme říci, že už je to dávno a že taková byla tehdejší doba. Nezapomeňme však, že to bylo zhruba v těch dobách, kdy Churchil spřádal své rasistické myšlenky. Že pamětnice a pamětníci Masarykova prezidentství dosud žijí. Ano, na takového člověka se nesmí nikdy zapomenout. Musí být pro všechny další generace zachováno, jak snadno lze ohýbat slova jako mravnost, humanita a demokracie a zcela převracet jejich význam.

A podle toho musí být prezentován dalším generacím, ne však oslavován sochami.