Moje tělo, moje práva
Věříme, že každý dospělý, svéprávný člověk je nadán rozumem a odpovědností k tomu, aby si sám mohl rozhodovat o svém těle.
Společnost (tím méně stát) by neměla určovat co je a co není "normální". A na základě toho něco zakazovat. Dokonce ani v tom případě, že má společnost pocit, že něco je tělu škodlivé. Někdo totiž může za "poškození těla" považovat například konzumaci uzenin, pro jiného je to tetování či piercing.
Právo na mé tělo tak končí jedině tam, kde začíná právo na tělo někoho druhého. Excelentním příkladem je kouření: každý dospělý člověk má právo kouřit a sám posoudit škodlivost kouření. Ale nemá právo vystavovat druhé svému kouři. To je TOLERANCE