Právo na sebeusmrcení (sebevraždu)

Je až neuvěřitelné, že ve 21. století, poté co jsme se jako společnost zbavili jha diktátu zákonů na základě náboženských představ, stále ještě nemáme základní právo na své tělo, to jest usmrtit jej.

Takový společenský zákaz je promítnut už i jen do slova "sebevražda". Vražda je nejhorším zločinem, takže jakoby se jednalo o zločin, když dobrovolně ukončím životní funkce mého vlastního těla.

K tomu si přidejme zákazy drog, omezování kouření, zákaz obchodu s orgány... a vidíme, že heslo "moje tělo, moje práva" stále ještě zůstává kdesi ve středověku. Stále ještě společnost diktuje, jak se k vlastnímu tělu chovat.

Dokonce i v zemích, kde existuje eutanázie, se jedná o velice složitý administrativní proces. Žadatel o eutanázii musí zpravidla podat hned několikrát souhlas, že ano, opravdu to podstupuje dobrovolně. Něco takového je nepřijatelně ponižující. Přirovnáváme to k situaci, kdy by při koupi cigaret někdo muset podepisovat papíry, že ano, kouří skutečně dobrovolně a zcela ze své vůle.

Taková situace přitom není vůbec nutná. Není totiž nutné, aby sebeusmrcení bylo prováděno asistovaně-někým jiným. Existuje mnoho metod, kterými by člověk mohl provést sebeusmrcení.

Z těch bezbolestných, jednoduchých a rychlých nás napadá například kyanidová tabletka. Tu rozkousnete a do několika sekund jste mrtvi. Nebo komora s oxidem uhličitým. Ten není jedovatý, je bez barvy a zápachu, ale v plicích zabírá místo pro kyslík. Ještě předtím ale způsobí ztrátu vědomí, takže takový člověk by zemřel, ani by o tom nevěděl.

Ani my nechceme tvrdit, že sebeusmrcení je něco dobrého. Plně si uvědomujeme, že je to vždy krajní řešení nesmírně složité a těžké situace. Ale právě proto nerozmíme tomu, proč společnost klade sebe"vrahům" další překážky, způsobuje další utrpení. Takový člověk dnes obvykle skáče z vysoké budovy, oběsí se, podřeže se, případně se otráví léky. Jeden způsob krutější, než druhý.

A pokud váhá a sbírá odvahu, je policií zatčen jako skutečný vrah ve fázi pokusu.

Následně je ještě k tomu vyšetřován na psychiatrii jako úplný blázen.

Takové zatýkání a překážky ovšem nevedou ke snížení počtu sebevražd úplně stejně, jako zákaz interrupcí nevede k jejich snížení, pouze se tím tyto činy přesouvají do nelegální sféry, v níž je mnoho dalšího neštěstí a zejména krutosti.

Dovedeme si představit například veřejné plynové komory. Do takové by člověk vešel, prohlásil do kamery, že čin podstupuje zcela dobrovolně (případně jiné zabránění zneužití; ovšem co možná nejjednodušeji) a pak by si na obrazovce pustil například svůj oblíbený komediální seriál a také plyn. V jeden okamžik by prostě omdlel a pak zemřel. Není to lepší než koupelna plná krve nebo zničený žaludek po pokusu o předávkování? Ano, návodná otázka, samozřejmě, že je.

Popřípadě by se mohly volně prodávat ony kyanidové tabletky. Vlastně ne prodávat - měly by se rozdávat zdarma, protože jinak upřeme toto právo sociálně slabým, kteří by to přitom zřejmě potřebovali nejvíce.

Každý občan by měl v patnácti letech obdržet k občanskému průkazu taktéž kyanidovou tabletku. Možná, že by šla nějak přímo integrovat do oné plastové kartičky, kterou musíme mít stále u sebe. Společnost by tak s občanským průkazem udělila občanovi plnou odpovědnost a plné právo na své tělo. To, jestli tabletku použije, by pak měla nechat plně a výhradně na něm. Nikdo nemá právo někoho takového soudit. Vás nikdo k ničemu takovému nenutí, vám to neuškodí, jim to pomůže.

Ministerstvo tolerance říká: sebeusrmcení=základní lidské právo. Nesoudit druhého, nebránit v zacházení s vlastním tělem, je výrazem tolerance.